6. listopadu 2008
Tentokrát jsem vyrazil se svým kolegou z práce, Medokem. V plánu jsme měli dvě poctivé kešky. Jednu na Bolevci a druhou u vesnice Nadryby. Medok už měl tato místa pročesaná, ale já tam byl poprvé. A tak jsem ve volných chvílích hledal to, co už Milan měl...
Jako první byla keš s názvem Malý a Velký Bolevák. Náš úkol spočíval v nalezení kartičky se souřadnicemi finální keše. Kartička je umístěna několik desítek metrů od břehu a celý rok je to úkol pro plavce. Přes zimu je ale rybník odpuštěný a skála čouhá nad hladinu.
Vypravili jsme se tam s nafukovací lodí a měli v plánu doplout ke sklace, najít kartičku a odlovit kešku. K našemu překvapení jsme ale asi 20 metrů od skalky uvázli na mělčině. Ačkoliv jsme to zkoušeli z různých stran, výsledek byl stejný. Nezbylo tedy, než si vyzout boty, vyhrnout nohavice a hurá do vody. Můžu říci, že voda byla fakt studená!
Nalezení kartičky chvíli trvalo a nohy nám pěkně zmrzli. Ale povedlo se. Cestou k finálovce jsme ještě zvolili špatnou stranu kudy obejít plot, a tak jsme ho museli přelézt. Už ani nevím, kdy jsem jsem to dělal naposledy!
Samotná keška byla pěkně zpracovaná, ale nebudu zde nic prozrazovat, kdyby si to náhodou četl nějaký kačer - přišel by o překvapení ;-)
Druhým naším cílem byl Poklad z posvětí. Celá keš je tamaticky laděná do řeckých bájí a pověstí. Autem jsme se dostli k vísce Nadryby, kde jsme získali další souřadnice. Ty byly na druhé straně břehu. Nedá se nic dělat, znovu nafukujeme loď. Vedle sedící rybář si asi myslel něco o bláznech, když nás viděl :-)
Zde nás trochu překvapila poloha další stage, skoro dva kilometry od nás. Loď jsme tedy schovali do vysoké trávy a vydali se za Hádesem, který nám učil polohu pokladu.
Cestou mi Medok povídá: "Míro, tady někde jsem lovil před rokem". Já ani netušil, že půjdeme takhle daleko od původních souřadnic, a tak jsem na kešku nebyl připraven. Ale Jana mi telefonem souřadnice nadiktovala a krabka (Vodopád Dirka) byla nalezena hned.
Jak se dalo čekat, poklad byl umístěn opět na druhém břehu řeky Styx. Naštěstí zde ještě fungoval Hades a přes řeku nás převezl. Říkali jsme mu, že pojedeme za chvíli zpátky, že tu na nás může počkat. Když ale zjistil, že jedeme pro poklad, tak asi ze zkušenosti odjel.
Dobře udělal, trvalo nám pěkně dlouho, než jsme cache našli a takhle špinavý jsem při hledání taky ještě nebyl. Hledali jsme totiž o kousek vedle, v klaustrofobickém prostředí...
Byl to vydařený výlet, já ten den našel osm keší - to je zatím můj rekord. A i má sbírka CWGček se rozrostla, prostě paráda!
