7. července 2008
Po včerejším krásném výletě jsem se s chutí vydal s Matějem pro další keš. Tentokrát na Bílou skálu, kousek od Strašic. Měl jsem trochu obavy z lesních cest, protože celé dopoledne vydatně pršelo, ale lesáci mají všechny cesty šikovně vysypané kamenou drtí, takže se jelo parádně.
Nejhorší nakonec bylo samotné nalezení keše. I když mě GPS navedla na cílové souřadnice, krabka byla tak zamaskovaná proti náhodnému nalezení, že ikdyž jsem věděl, že tady někde je, nemohl jsem jí najít. Skoro hodinu jsem tam šmejdil a i Matýsek, jinak na našich výletech zlatý klouček, začínal být netrpělivý...
Když už jsem byl na odchodu, celý zklamaný, náhodou jsem zahlédl mezi kameny kousek modré barvy... Hurá, no konečně! volal na mě Matýsek. Keška byla nalezena...
Cestou z Bílé skály jsem byl trochu rozladěn časovou ztrátou, měl jsem totiž v plánu zajet ještě hledat do Rokycan. Už bylo dost hodin, tak jsme to obrátili k domovu. A dobře jsme udělali! Jen co jsme dorazili, spustil se pořádný liák.
Nakonec se tedy ukázalo, že vše zlé je k něčemu dobré. Kdybychom jeli do Rokycan, tak jsem parádně zmokli. Jana nám mezitím udělala spoustu vynikajících lívanců a my jsme se do nich s chutí pustili abychom doplnili ztracené kalorie...
Konec dobrý - všechno dobré!
