9. července 2008
Pořád pršelo a já marně na radaru Českého hydrometeorologického ústavu vyhlížel lepší počasí. To se dostavilo, ale až večer. Udělal se krásný večer, sluníčko, čistý vzduch, chládek... No idylka!
Protože Matěj odpoledne spal, bylo jasné, že po Večerníčku neusne. Popadli jsme tedy kolo s geocroozerem a vyrazli jsme směr Borek.
Tam se nachází hezká kaplička a za ní skalnatý výběžek s vyhlídkou na Rokycany. Na souřadnice jsme dorazli bez problémů, jen jednou jsme se zamotali. Než jsme si ale vybalili věci a svačinu, přihnali se mudlové. Táta a dvě děti, kterým se tam taky líbilo a nechtělo se jim odejít...
Protože keš musí zůstat utajená, čekali jsme až odejdou. Čekali jsme dlouho, ale kdo si počká, ten se dočká!
Cestou zpět jsme se museli zastavit na dětském hřišti v Rokycanech. Už bylo samozřejmě prázdné, protože všechny děti touhle dobou mají spát. Matěj tam byl ve svém živlu a já ho nemohl odtud dostat. Nezbylo mi nic jiného, než obětovat mojí sušenku Milu a uplatit s ní Matese. Ten kluk se fakt povedl, vozí se v croozeru a ještě mi zbaští svačinu!
