10. července 2008
Zatím jsme nacházeli tzv. tradiční keše. To znamená, že jsme si přečetli souřadnice, vyrazili na místo a tam hledali.
Dalším druhem keší jsou tzv. multikeše. Jejich souřadnice nejsou ze začátku známé, musí se nějákým způsobem zjistit. V Rokycanech máme takové keše dvě. Já jsem vybral tu s názvem Procházka, i když na ní spousta kačerů vyhořelo...
Abych získal finální souřadnice, musel jsem obejít osm stanovišť. To jsem dělal postupně, vždy, když jsem měl v Rokycanech chvíli čas. Něco jsme obešli i s Matýskem. Asi nejzajímavější bylo vyluštění letopočtu z chronogramu na Mariánském sloupu.
Keška splnila svůj účel, poznal jsem spoustu míst, o kterých jsem vůbec nevěděl.
Cílové souřanice jsem doma v klidu spočítal a toho dne naplánoval výlet. S Matýskem jsme se dohodli, že vezmeme i mámu a Ondráška.
Jana byla ráda, nechala se ostříhat a všichni jsme zašli do cukrárny. Ondra koukal, jak brácha baští a chtěl určitě taky. Však i na něj se dostalo :-)
Při prohlížení fotek z cukrárny jsme si s Janou říkali, že ten Ondra vypadá opravdu vypaseně. Ve skutečnosti takový přece není! Topmodelky říkají, že objektiv kamery a foťáku přidává pět kilo, a protože Ondra má deset, je na něm těch pět optických sakra vidět :-)
Cestou ke spočítaným souřadnicím jsme šli kolem další kešky. Ta je věnovaná Hirschovým železárnám, resp. jejich vile. To je pěkná vila, skoro zámeček a na klidném, schovaném místě. Bydlí se tam asi dobře, ale uklízet takový barák bych nechtěl...
Pak už hupky dupky za finálními souřadnicemi do lesa. Spočítané byly dobře a krabku jsme díky GPS našli hned :-)
